Music - tipy na zajímavou hudbu
8) Použité nahrávky (pár příkladů)
Berte, prosím, tuto část textu jen jako pár tipů na zajímavou hudbu a zpestření dlouhého technického čtení. Pokusím se u každé recenze audio zařízení dát čtenářům pár, podle mne velmi zajímavých, tipů či podnětů pro poslech hudby, která se nachází spíše na okrajích a mezích hudebních žánrových škatulek. Rozhodně se však bude jednat o zvukově i interpretačně zajímavá alba.
Mercan Dede - 800 (2007) Doublemoon
Zatímco Turecko se osmdesát let po odluce státu od islámu samo sebe skrze ústavní soud ptá, zda mu přece jenom nepovolit uzdu, tamní občan, multiinstrumentalista, výtvarník, DJ a fotograf Mercan Dede (žijící také v Kanadě, vlastním jménem Arkin Allen) vydává album, na němž se asi nejoslnivěji po patnáctileté kariéře vyznává ze své životní filosofie: súfismu.
Derviš moderního světa, jak Mercanovi říkají v tureckém tisku, sice nijak zvlášť nevybočil z dosavadního ambientního technosúfismu, přesto lze nahrávku považovat za absolutní vrchol jeho tvorby. Především díky těsnému napojení na spiritualismus vířivých dervišů. Průkopnický mix tureckého súfismu a západní elektroniky nabízí směs přiměřeně orientální mystiky, středozemních rytmů, hip hopu, nasamplovanou tureckou dechovku a nádherné výstupy flétny ney.
Derviš moderního světa, jak Mercanovi říkají v tureckém tisku, sice nijak zvlášť nevybočil z dosavadního ambientního technosúfismu, přesto lze nahrávku považovat za absolutní vrchol jeho tvorby. Především díky těsnému napojení na spiritualismus vířivých dervišů. Průkopnický mix tureckého súfismu a západní elektroniky nabízí směs přiměřeně orientální mystiky, středozemních rytmů, hip hopu, nasamplovanou tureckou dechovku a nádherné výstupy flétny ney.
Bebe - Y. (2009) EMI Latin
Bebe, pravým jménem Nieves Rebolledo Vila (narozena 9. května 1978 ve Valencia de Alcantara) je španělská zpěvačka a herečka. Za své album Pafuera Telarañas obdržela v roce 2005 cenu Latin Grammy Awards v kategorii „nováček roku“. Celkem byla nominována na pět cen. V lednu 2006 Bebe oznámila dočasné přerušení své pěvecké kariéry.
Regina Spector - Begin To Hope (2006) Sire Records / Warner Music
Sympatická holka sedí za piánem. Pruhované tílko s nápisem "Why I'm What I'm?", napůl roztrhané silonky. Těsně nad výstřihem se houpe židovská hvězda. Silné rty, ještě výraznější rtěnka. Ta holka vypadá jako ta nejztracenější existence. Jako zmlácená šestnáctiletá děvka na ulici velkoměsta (ona je vlastně ze slušné rodiny, ale takhle se ráda jednou za čas tajně obléká). Jmenuje se Regina (Spektor, ale příjmení vždycky zní dost neosobně) a srdceryvně pláče, zpívá, hraje. Na tváři pokryté makeupem se lesknou stékající slzy. Tohle je jediná chvilka, kdy je ta slečna doopravdy šťastná. Když může sedět za svým piánem, hrát a zpívat. Písničky nepíše a hudbu neskládá. Zpívá o svých náladách. Teď. "I hear in my mind. All this music. And it breaks my heart." Život je ničí. Má spousty kamarádů, kamarádek, velkou rodinu, a přitom si připadá tak strašně prázdná, i když je v ní daleko víc, než kdokoliv včetně ní ví a asi i bude vědět. Bojí se mluvit, říct někomu o sobě. Asi to měla dřív hodně těžký. Cítí se tak sama, že jí nikdo nerozumí a nikdo jí vlastně nemůže pomoct. Jediné, co ji může ze všeho vytrhnout, je její deníček, piáno a zpívání naivních písniček.
Ve svých básničkách dokáže vzpomínat pozitivně a radostně, třeba na natáčení společné skladby s rockery The Strokes, to ji bavilo a cítila se jako ve snu. Plakát Juliana jí visel nad postelí a ona s ním byla najednou ve studiu. Najednou s ním pila jedno pivo, kouřila jeho cigarety, koukala do jeho dětskýho výrazu, hltala jeho "fucking cool and little stupid hlášky". Prostě byla se svou rockovou hvězdou. Taky se s ním párkrát vyspala, což jí bylo jasný od začátku. Proč jinak by s ní chtěly rockové modly něco nahrávat? Nebo taky vzpomíná depresivně - na toho kluka, co ho tak milovala, a on se dal dohromady s nejlepší kamarádkou a vlastně i na tu kamarádku, která jí tím dost ublížila. Vše je plné příběhů mladé zhrzené dívky izolované od všeho.
Vlastně jde jen o obyčejné písničky. Hodiny zpěvu jsou vidět, dříve to Regina nesnášela, teď si s hlasem může dokonale pohrávat. Svůj projev podřizuje náladám a vlastním emocím. Jednou to je čistě popový tón. Takovej syrovej pop. Podruhé chraptí jako léty ostřílená rockerka. Vše dokáže prodat v pozitivním duchu. Zabalit do pozitivně kabaretní atmosféry. Asi jako když si holka z dobrý rodiny domů pozve kamarádky, když rodiče odjedou na dovolenou. Pustí si roztomile tupou pohádkovou komedii, jak se z chudé holky stane žena toho nejhezčího a nejúspěšnějšího chlapa pod sluncem. Je to o věcech, co začne dělat, když se naplno uvolní a nic ji nesvazuje. Žádný zkurvený konvence a slušný vychování. Jako když kašle na to, že je slušná holka. Jako když kalí s The Strokes, a místo toho by měla bejt doma a hrát rodičům na piáno a rozdávat sladké úsměvy.
Druhá polovina desky je spíš o té druhé polovině dámské jízdy. Možná bez kamarádek. S bytem naruby. Pěknou kocovinou. Depresí z nedokončené seminární práce do školy. Z toho, že se třídním princeznám nikdy nevyrovná a že ji její vysněný idol nepozve na školní ples a bude muset jít sama. Když se s tím vším smíří, rozjede se do zběsile upřímné nálady plné cynických trojverší. Vyspělých a rozumných soudů, kdy všem, co jí kdy ublížili, vše vrací s úroky. Protože svět je plný zábavné a neskutečně vzrušující bolesti.
Převzato z http://musicserver.cz/clanek/15821/Regina-Spektor-Begin-To-Hope/
Ve svých básničkách dokáže vzpomínat pozitivně a radostně, třeba na natáčení společné skladby s rockery The Strokes, to ji bavilo a cítila se jako ve snu. Plakát Juliana jí visel nad postelí a ona s ním byla najednou ve studiu. Najednou s ním pila jedno pivo, kouřila jeho cigarety, koukala do jeho dětskýho výrazu, hltala jeho "fucking cool and little stupid hlášky". Prostě byla se svou rockovou hvězdou. Taky se s ním párkrát vyspala, což jí bylo jasný od začátku. Proč jinak by s ní chtěly rockové modly něco nahrávat? Nebo taky vzpomíná depresivně - na toho kluka, co ho tak milovala, a on se dal dohromady s nejlepší kamarádkou a vlastně i na tu kamarádku, která jí tím dost ublížila. Vše je plné příběhů mladé zhrzené dívky izolované od všeho.
Vlastně jde jen o obyčejné písničky. Hodiny zpěvu jsou vidět, dříve to Regina nesnášela, teď si s hlasem může dokonale pohrávat. Svůj projev podřizuje náladám a vlastním emocím. Jednou to je čistě popový tón. Takovej syrovej pop. Podruhé chraptí jako léty ostřílená rockerka. Vše dokáže prodat v pozitivním duchu. Zabalit do pozitivně kabaretní atmosféry. Asi jako když si holka z dobrý rodiny domů pozve kamarádky, když rodiče odjedou na dovolenou. Pustí si roztomile tupou pohádkovou komedii, jak se z chudé holky stane žena toho nejhezčího a nejúspěšnějšího chlapa pod sluncem. Je to o věcech, co začne dělat, když se naplno uvolní a nic ji nesvazuje. Žádný zkurvený konvence a slušný vychování. Jako když kašle na to, že je slušná holka. Jako když kalí s The Strokes, a místo toho by měla bejt doma a hrát rodičům na piáno a rozdávat sladké úsměvy.
Druhá polovina desky je spíš o té druhé polovině dámské jízdy. Možná bez kamarádek. S bytem naruby. Pěknou kocovinou. Depresí z nedokončené seminární práce do školy. Z toho, že se třídním princeznám nikdy nevyrovná a že ji její vysněný idol nepozve na školní ples a bude muset jít sama. Když se s tím vším smíří, rozjede se do zběsile upřímné nálady plné cynických trojverší. Vyspělých a rozumných soudů, kdy všem, co jí kdy ublížili, vše vrací s úroky. Protože svět je plný zábavné a neskutečně vzrušující bolesti.
Převzato z http://musicserver.cz/clanek/15821/Regina-Spektor-Begin-To-Hope/
JJ Cale - The Silverstone Years (2011) Silverstone
Americký písničkář na pomezí R&B a countryrocku, vl. jm. Jean-Jacques Cale, nar. 5. 12. 1938 ve st. Oklahoma. Už v roce 1959 se odchodem z Oklahomy do Nashville neúspěšně pokouší vydat na dráhu countryového muzikanta.
Od poloviny 60. let vystupoval m.j. s Leonem Russellem, s nímž ho tehdy pojí už několikaleté přátelství. Jediným větším úspěchem z této doby je skladba After Midnight, kterou ale proslavil Eric Clapton. Poté se J.J. Cale věnuje práci ve vlastním nahrávacím studiu a v Russellově vydavatelství Shelter.
V roce 1972 konečně uspěje prvním albem. Počínaje touto deskou si Cale stále udržuje svoji prestiž a stálý okruh posluchačů i když desky nefigurují na předních místech hitparád. V polovině 80. let začíná pracovat i na hudbě k filmům.
Album "The Silverstone Years" přináší průřez toho nejlepšího z období kdy autor vydával u firmy Silverstone (tedy 1989-1992). Výborně nahrané CD přináší většinou klidné skladby pohybující se na pomezí country, blues, jazz, folk i rock. Zajímavý je i styl španělské kytary ve stylu Flamenco. Album bez zbytečných emocí, vyjadřující skromnost muzikanta, který nemá zapotřebí si na něco hrát, je klidné ale přesto velice působivé.
Od poloviny 60. let vystupoval m.j. s Leonem Russellem, s nímž ho tehdy pojí už několikaleté přátelství. Jediným větším úspěchem z této doby je skladba After Midnight, kterou ale proslavil Eric Clapton. Poté se J.J. Cale věnuje práci ve vlastním nahrávacím studiu a v Russellově vydavatelství Shelter.
V roce 1972 konečně uspěje prvním albem. Počínaje touto deskou si Cale stále udržuje svoji prestiž a stálý okruh posluchačů i když desky nefigurují na předních místech hitparád. V polovině 80. let začíná pracovat i na hudbě k filmům.
Album "The Silverstone Years" přináší průřez toho nejlepšího z období kdy autor vydával u firmy Silverstone (tedy 1989-1992). Výborně nahrané CD přináší většinou klidné skladby pohybující se na pomezí country, blues, jazz, folk i rock. Zajímavý je i styl španělské kytary ve stylu Flamenco. Album bez zbytečných emocí, vyjadřující skromnost muzikanta, který nemá zapotřebí si na něco hrát, je klidné ale přesto velice působivé.
Lhasa de Sela - La Llorona (1997) Tot Ou Tard
Lhasa de Sela, 1972 - 2010
Kanadsko-mexická zpěvačka Lhasa de Sela patřila v neokázalém kontextu world music ke skutečným hvězdám, jejích tří alb se prodalo celkem přes milion, ale - na rozdíl od takového Michaela Jacksona - nebyla zrovna typickou celebritou. Když se prosadila roku 1997 svým prvním albem La Llorona, v obavách aby ji mediální úspěch nepřeválcoval se rozhodla udělat si pauzu a zmizet. Nebylo to pro ni těžké: její tři sestry vedly ve Francii cirkus, Lhasa se k nim připojila. “Odjet tehdy do Francie pro mě bylo skoro jako umřít. Všeho jsme se musela vzdát. A udělala jsem to – akorát jsem si neoholila vlasy a nestala se mnichem. Z pozdějšího pohledu mi to přišlo skutečně jako drastická změna.“
Právě během pobytu ve Francii sbírala inspiraci pro své druhé album The Living Road, podle londýnských Times jedno z nejlepších deseti alb dekády v oblasti world music. Zvláště silná je píseň “Anywhere On This Road”: “Srdce mi puká, miluju člověka, který se mě bojí, a věří že pokud mě nebude hlídat s nožem v ruce, tak si z něj udělám otroka na zbytek svého života…”
Její život se drasticky změnil, když před dvěma lety onemocněla rakovinou prsu. V té době natočila své třetí a poslední album Lhasa, ale plánovaná mezinárodní turné musela ze zdravotních důvodů zrušit. Nemoci podlehla letos na Nový rok.
V Kanadě vznikla její první deska La Llorona. Lhasa de Sela je písničkářka, která se nenechává svazovat jen jediným žánrem. I písně na CD La Llorona jsou hudebně kombinací různých stylů. Pro americké (či evropské) ucho z něj ční asi nejvíce mexická ranchera. Když ji ale slyšeli Mexičané, prý říkali: “To je ale zvláštní hudba. Odkud je?”. Deska La Llorona měla ohromný úspěch a prodalo se jí přes 700 tisíc kusů!
Možná se toho úspěchu trochu zalekla. Protože si dala pauzu a odjela do Francie, aby se svými sestrami jezdila s cirkusem Pocheros. Samozřejmě jí to nedalo a postupně začal vznikat nový repertoár, který se objevil v roce 2003 na její druhé desce The Living Road. V roce 2005 obdržela BBC World Music Award za nejlepšího amerického umělce a prodeje obou alb se vyšplhaly k miliónu prodaných kusů.
V roce 2009 vydává Lhasa de Sela třetí album nazvané prostě Lhasa. Je opět úplně jiné, než ty předchozí dvě. Jestli první deska La Llorona byla mexická (nazpívaná pouze ve španělštině), druhá The Living Road šansónová (ve španělštině, ale také v angličtině a francouzštině), třetí CD Lhasa je americký folk. Ale americký folk s klavírem a harfou. I když mě osobně úplně nedostalo a asi nejvíce se mi líbí The Living Road, těšil jsem se, s čím přijde Lhasa de Sela na čtvrtém albu. Toho se už bohužel nedočkám.
Převzato z http://www.mlog.cz/clanky/world-music/2010-01/lhasa.php
Kanadsko-mexická zpěvačka Lhasa de Sela patřila v neokázalém kontextu world music ke skutečným hvězdám, jejích tří alb se prodalo celkem přes milion, ale - na rozdíl od takového Michaela Jacksona - nebyla zrovna typickou celebritou. Když se prosadila roku 1997 svým prvním albem La Llorona, v obavách aby ji mediální úspěch nepřeválcoval se rozhodla udělat si pauzu a zmizet. Nebylo to pro ni těžké: její tři sestry vedly ve Francii cirkus, Lhasa se k nim připojila. “Odjet tehdy do Francie pro mě bylo skoro jako umřít. Všeho jsme se musela vzdát. A udělala jsem to – akorát jsem si neoholila vlasy a nestala se mnichem. Z pozdějšího pohledu mi to přišlo skutečně jako drastická změna.“
Právě během pobytu ve Francii sbírala inspiraci pro své druhé album The Living Road, podle londýnských Times jedno z nejlepších deseti alb dekády v oblasti world music. Zvláště silná je píseň “Anywhere On This Road”: “Srdce mi puká, miluju člověka, který se mě bojí, a věří že pokud mě nebude hlídat s nožem v ruce, tak si z něj udělám otroka na zbytek svého života…”
Její život se drasticky změnil, když před dvěma lety onemocněla rakovinou prsu. V té době natočila své třetí a poslední album Lhasa, ale plánovaná mezinárodní turné musela ze zdravotních důvodů zrušit. Nemoci podlehla letos na Nový rok.
V Kanadě vznikla její první deska La Llorona. Lhasa de Sela je písničkářka, která se nenechává svazovat jen jediným žánrem. I písně na CD La Llorona jsou hudebně kombinací různých stylů. Pro americké (či evropské) ucho z něj ční asi nejvíce mexická ranchera. Když ji ale slyšeli Mexičané, prý říkali: “To je ale zvláštní hudba. Odkud je?”. Deska La Llorona měla ohromný úspěch a prodalo se jí přes 700 tisíc kusů!
Možná se toho úspěchu trochu zalekla. Protože si dala pauzu a odjela do Francie, aby se svými sestrami jezdila s cirkusem Pocheros. Samozřejmě jí to nedalo a postupně začal vznikat nový repertoár, který se objevil v roce 2003 na její druhé desce The Living Road. V roce 2005 obdržela BBC World Music Award za nejlepšího amerického umělce a prodeje obou alb se vyšplhaly k miliónu prodaných kusů.
V roce 2009 vydává Lhasa de Sela třetí album nazvané prostě Lhasa. Je opět úplně jiné, než ty předchozí dvě. Jestli první deska La Llorona byla mexická (nazpívaná pouze ve španělštině), druhá The Living Road šansónová (ve španělštině, ale také v angličtině a francouzštině), třetí CD Lhasa je americký folk. Ale americký folk s klavírem a harfou. I když mě osobně úplně nedostalo a asi nejvíce se mi líbí The Living Road, těšil jsem se, s čím přijde Lhasa de Sela na čtvrtém albu. Toho se už bohužel nedočkám.
Převzato z http://www.mlog.cz/clanky/world-music/2010-01/lhasa.php
Fleetwood Mac - Ultimate Fleetwood Mac (2011)
Fleetwood Mac je anglická rocková skupina, založená v roce 1967.
Jediným členem, který byl v původně bluesové skupině od samého začátku a dal skupině jméno, je bubeník Mick Fleetwood (skupina je částečně pojmenována i po baskytaristovi John McVie, ale ten nevystupoval na prvním singlu a koncertu skupiny). Klávesistka Christine McVie (dívčím jménem Christine Perfect, ex-Chicken Shack) se sice podílela na všech albech skupiny, ale na dvou pouze jako nájemný hudebník.
Jedním z nejúspěšnějších období skupiny byl boom britského blues koncem 60. let, kdy skupinu vedl kytarista Peter Green, a později roky 1975–1987, kdy skupina vystupovala ve složení Mick Fleetwood, John McVie, Christine McVie, Stevie Nicks a Lindsey Buckingham.
Výběrové album představuje v novém remastrovaném hávu to nejlepší, co skupina natočila. Zvukově excelentní 2xCD obsahuje 36 skladeb.
Jediným členem, který byl v původně bluesové skupině od samého začátku a dal skupině jméno, je bubeník Mick Fleetwood (skupina je částečně pojmenována i po baskytaristovi John McVie, ale ten nevystupoval na prvním singlu a koncertu skupiny). Klávesistka Christine McVie (dívčím jménem Christine Perfect, ex-Chicken Shack) se sice podílela na všech albech skupiny, ale na dvou pouze jako nájemný hudebník.
Jedním z nejúspěšnějších období skupiny byl boom britského blues koncem 60. let, kdy skupinu vedl kytarista Peter Green, a později roky 1975–1987, kdy skupina vystupovala ve složení Mick Fleetwood, John McVie, Christine McVie, Stevie Nicks a Lindsey Buckingham.
Výběrové album představuje v novém remastrovaném hávu to nejlepší, co skupina natočila. Zvukově excelentní 2xCD obsahuje 36 skladeb.
Paul Simon - The Ultimate Best Of (2011)
Paul Frederic Simon (* 13. října 1941, Newark, New Jersey, USA) je americký skladatel a písničkář, známější z folkrockové dvojice Simon and Garfunkel. V roce 2006 byl magazínem Time označen za jednoho ze „Sta lidí, kteří utvářejí náš svět“.
Narodil se v židovské rodině a dětství prožil ve čtvrti Queens v New Yorku. Svou hudební kariéru počal ve třinácti letech, když začal zpívat se svým kamarádem ze stejné čtvrti, Arthurem Ira Garfunkelem (Art Garfunkel) zpočátku na školních oslavách. Měli mnoho vzorů, zejména doo-wopové kapely a nejvíce Everly Brothers, které imitovali na svých prvních nahrávkách. Jako duo s názvem „Tom & Jerry“ se v roce 1957 poprvé zapsali do americké hitparády, když jejich single „Hey, Schoolgirl“ natočený u Big Records dosáhl čtyřicátého devátého místa. Bylo jim šestnáct let. Autorem písně byl Paul Simon, který již tehdy projevil vzácný talent pro psaní zvučného a zpěvného verše, stejně jako nosné melodické linky (tehdy ještě silně ovlivněného raným rokenrolem padesátých let).
Narodil se v židovské rodině a dětství prožil ve čtvrti Queens v New Yorku. Svou hudební kariéru počal ve třinácti letech, když začal zpívat se svým kamarádem ze stejné čtvrti, Arthurem Ira Garfunkelem (Art Garfunkel) zpočátku na školních oslavách. Měli mnoho vzorů, zejména doo-wopové kapely a nejvíce Everly Brothers, které imitovali na svých prvních nahrávkách. Jako duo s názvem „Tom & Jerry“ se v roce 1957 poprvé zapsali do americké hitparády, když jejich single „Hey, Schoolgirl“ natočený u Big Records dosáhl čtyřicátého devátého místa. Bylo jim šestnáct let. Autorem písně byl Paul Simon, který již tehdy projevil vzácný talent pro psaní zvučného a zpěvného verše, stejně jako nosné melodické linky (tehdy ještě silně ovlivněného raným rokenrolem padesátých let).
Cat Stevens - The Very Best Of - 24 Remastered Songs (2011)
Yusuf Islam (narozen jako Steven Demetre Georgiou 21. července 1948), obecně znám pod dřívějším uměleckým jménem Cat Stevens, je britský hudebník. Je znám jako zpěvák-písničkář, multiinstrumentalista, učitel, filantrop a osobnost, která konvertovala k Islámu.
Jeho první alba z roku 1970s Tea for the Tillerman a Teaser and the Firecat byla oceněna v USA jako trojnásobná platinová, jeho album Catch Bull at Four dosáhlo prodeje půl milionu výlisků v prvních dvou týdnech po vydání a bylo podle časopisu Billboard nejlépe prodávaným LP ve třech po sobě jdoucích týdnech.
Stevens konvertoval k Islámu v době své největší slávy v prosinci 1977, a následující rok přijal muslimské jméno Yusuf Islam. V roce 1979 prodal všechny své kytary v charitativní aukci a zanechal hudební kariéry aby se věnoval vzdělávání a dobročinnosti v muslimské komunitě. Obdržel několik cen za podporu míru ve světě, World Award (2003), Man for Peace Award (2004) a Mediterranean Prize for Peace (2007). V roce 2006 se vrátil do pop music se svým novým albem písniček An Other Cup, vydaným po 28 letech. V současnosti vystupuje pod prostým jménem Yusuf. Jeho poslední řadové studiové album Roadsinger bylo vydáno 5. května 2009.
Toto album obsahuje 24 těch nejlepších písní, všechny ve vyčištěné zvukově vytříbené verzi. Poslech navozuje krásnou atmosféru 60. a 70. roků.
Jeho první alba z roku 1970s Tea for the Tillerman a Teaser and the Firecat byla oceněna v USA jako trojnásobná platinová, jeho album Catch Bull at Four dosáhlo prodeje půl milionu výlisků v prvních dvou týdnech po vydání a bylo podle časopisu Billboard nejlépe prodávaným LP ve třech po sobě jdoucích týdnech.
Stevens konvertoval k Islámu v době své největší slávy v prosinci 1977, a následující rok přijal muslimské jméno Yusuf Islam. V roce 1979 prodal všechny své kytary v charitativní aukci a zanechal hudební kariéry aby se věnoval vzdělávání a dobročinnosti v muslimské komunitě. Obdržel několik cen za podporu míru ve světě, World Award (2003), Man for Peace Award (2004) a Mediterranean Prize for Peace (2007). V roce 2006 se vrátil do pop music se svým novým albem písniček An Other Cup, vydaným po 28 letech. V současnosti vystupuje pod prostým jménem Yusuf. Jeho poslední řadové studiové album Roadsinger bylo vydáno 5. května 2009.
Toto album obsahuje 24 těch nejlepších písní, všechny ve vyčištěné zvukově vytříbené verzi. Poslech navozuje krásnou atmosféru 60. a 70. roků.
Clan Wallace - The Legend So Far (2006)
Tradiční skotská hudba okořeněná zvláštními prvky nabízí posluchači velmi svérázný, ale působivý hudební zážitek.
Huun-Huur-Tu - Where Young Grass Grows (1999)
Huun-Huur-Tu (tuvansky: Хүн Хүртү Khün Khürtü) je tuvanská hudební skupina, zabývající se interpretací tradičního způsobu alikvotního zpěvu. Název skupiny znamená "Sluneční paprsky" (doslova "Přenašeči slunce").
Předchůdcem skupiny Huun-Huur-Tu byl kvartet Kungurtuk, založený v roce 1992 Kaigal-ool Khovalygem, bratry Alexandrem and Sayanem Bapa a Albertem Kuvezinem. Nedlouho potom změnili název na dnešní. Od počátku se zaměřili na interpretaci tradičních tuvanských lidových písní, jež často zachycují tuvanské stepi a koně.
V následujícím roce vydala skupina své první album, nazvané 60 Horses In Me Heart (česky: 60 koní v mém srdci). Bylo nahráváno v Londýně a Kalifornii. Po vydání desky odešel Kuvezin a založil rockověji zaměřenou skupinu Yat-Kha. Ve skupině ho nahradil Anatolij Kuular, který dříve pracoval s Khovalygem a Kongar-ool Ondarem v Tuvanském souboru. V novém složení nahrála skupina album The Orphan's Lament (česky: Sirotkův nářek), jež bylo vydáno v roce 1994.
V roce 1995 skupinu opustil Alexander Bapa, aby se mohl na plný úvazek věnovat hudební produkci. Nahradil ho Alexej Sargylar, dříve člen ruského státního orchestru "Sibiřský suvenýr". Následovalo vydání třetího alba nazvaného If I´d Been Born An Eagle (česky: Kdybych se narodil jako orel), jež se natáčelo v Nizozemsku. Na toto album skupina nově zařadila některé novější tuvanské písně, pocházející z druhé půlky 20. století.
Na počátku roku 1999 bylo vydáno čtvrté album Where Young Grass Grows (česky:Kde roste mladá tráva). Na tomto albu se poprvé objevily hudební nástroje, nevycházející z tuvanské tradice (harfa, tabla, skotské dudy (host Martyn Bennett) a sytentizér).
Huun Huur Tu v roce 2000 spolupracovali také na akci "Music Live" britské stanice BBC. V následujícím roce vydala skupina své první živě nahrávané album. V roce 2003 opustils Kuular skupinu a byl nahrazen Andrejem Mongushem, zkušeným učitelem khoomei a hry na tuvanské nástoje.
Skupina vystupuje poměrně často také v České republice (např. na folkovém festivalu Folkové prázdiny v Náměšti nad Oslavou).
Převzato z http://o-skupine.hudebniskupiny.cz/huun-huur-tu
Předchůdcem skupiny Huun-Huur-Tu byl kvartet Kungurtuk, založený v roce 1992 Kaigal-ool Khovalygem, bratry Alexandrem and Sayanem Bapa a Albertem Kuvezinem. Nedlouho potom změnili název na dnešní. Od počátku se zaměřili na interpretaci tradičních tuvanských lidových písní, jež často zachycují tuvanské stepi a koně.
V následujícím roce vydala skupina své první album, nazvané 60 Horses In Me Heart (česky: 60 koní v mém srdci). Bylo nahráváno v Londýně a Kalifornii. Po vydání desky odešel Kuvezin a založil rockověji zaměřenou skupinu Yat-Kha. Ve skupině ho nahradil Anatolij Kuular, který dříve pracoval s Khovalygem a Kongar-ool Ondarem v Tuvanském souboru. V novém složení nahrála skupina album The Orphan's Lament (česky: Sirotkův nářek), jež bylo vydáno v roce 1994.
V roce 1995 skupinu opustil Alexander Bapa, aby se mohl na plný úvazek věnovat hudební produkci. Nahradil ho Alexej Sargylar, dříve člen ruského státního orchestru "Sibiřský suvenýr". Následovalo vydání třetího alba nazvaného If I´d Been Born An Eagle (česky: Kdybych se narodil jako orel), jež se natáčelo v Nizozemsku. Na toto album skupina nově zařadila některé novější tuvanské písně, pocházející z druhé půlky 20. století.
Na počátku roku 1999 bylo vydáno čtvrté album Where Young Grass Grows (česky:Kde roste mladá tráva). Na tomto albu se poprvé objevily hudební nástroje, nevycházející z tuvanské tradice (harfa, tabla, skotské dudy (host Martyn Bennett) a sytentizér).
Huun Huur Tu v roce 2000 spolupracovali také na akci "Music Live" britské stanice BBC. V následujícím roce vydala skupina své první živě nahrávané album. V roce 2003 opustils Kuular skupinu a byl nahrazen Andrejem Mongushem, zkušeným učitelem khoomei a hry na tuvanské nástoje.
Skupina vystupuje poměrně často také v České republice (např. na folkovém festivalu Folkové prázdiny v Náměšti nad Oslavou).
Převzato z http://o-skupine.hudebniskupiny.cz/huun-huur-tu
Dnes jsem doplnil pár dalších alb, o nichž se domnívám, že jsou nečím přínosná, objevná či reprezentativní. A to jak zvukově, tak instrumentálně. Hledejte a pak poslouchejte. :-)
Petr Püschel (11.5.2011)
Rachid Taha - Tékitoi (2004) Wrasse Records
Rachida Tahu jsem objevil náhodou, když jsem jedno období velmi aktivně začal sledovat weby zabývající se tzv. World Music. Jakmile jsem si přehrál první album, začal jsem se pídit po všem, co tento Alžířan žijící převážně ve Francii natočil. (Po emigraci z Alžíru koncem 60. let minulého století se rodina Rachida Tahy usadila v Paříži.) Dravá směs s arabskými rysy jdoucí napříč žánry, chytlavé melodie, skvělá doprovodná kapela ... Rachid Taha koncertoval s velkým úspěchem i v České republice. Doporučuji si poslechnout všechna jeho alba, stojí to za poslech!!
Cituji: "Rachid Taha je pozoruhodný muzikant, který spojil do jedinečné podoby tradiční hudbu severní Afriky a středního Východu se západním rockem, punkem a tanečními elektronickými rytmy.
Rachid Taha je zpěvák, který dostal arabské písně a melodie až na nejvyšší stupně světových žebříčků a svou hudbou překlenul nepřátelství mezi odlišnými kulturami. Je to známý rebel a bojovník proti rasismu, nesnášenlivosti a chudobě, který vystupoval už takřka po celém světě. Jeho koncerty jsou vždy velkou show plnou skvělé muziky, taneční energie, rockové přímočarosti a zároveň uhrančivých arabských rytmů a melodií. "
Cituji: "Rachid Taha je pozoruhodný muzikant, který spojil do jedinečné podoby tradiční hudbu severní Afriky a středního Východu se západním rockem, punkem a tanečními elektronickými rytmy.
Rachid Taha je zpěvák, který dostal arabské písně a melodie až na nejvyšší stupně světových žebříčků a svou hudbou překlenul nepřátelství mezi odlišnými kulturami. Je to známý rebel a bojovník proti rasismu, nesnášenlivosti a chudobě, který vystupoval už takřka po celém světě. Jeho koncerty jsou vždy velkou show plnou skvělé muziky, taneční energie, rockové přímočarosti a zároveň uhrančivých arabských rytmů a melodií. "
Amsterdam Klezmer Band - Son (2005) Connecting Cultures
Další z mých objevů na poli "World Music". Jakmile jsem na tuto mezinárodní kapelu působící v Holandsku narazil, hned jsem začal pátrat po všech ostatních albech. Svěží, vtipná a dynamická hudba vycházející z tradiční jidish, s prvky ruské i německé židovské hudby. Úžasně chytlavé melodie, velmi populární kapela i mezi mladými lidmi. Amsterdam Klezmer Band vznikl propojením toho nejlepšího ze starého a nového světa: špičkoví hráči z Holandska doprovázejí židovského zpěváka a akordeonistu Aleca Kopyta (pochází z Ukrajiny). Skupinu založil roku 1996 saxofonista Job Chajes... Klezmer je původní označení pro hudbu židovských šumařů z východní Evropy. Znovu ožila v posledních dekádách ve Spojených státech díky průkopnické skupině Klezmatics, která inspirovala i Amsterdam Klezmer Band.
Doug MacLeod - Come to Find (1994) Audioquest
Bluesový kytarista par excellence s výbornou doprovodnou kapelou. Vždy když slyším toto album, vybavím si pionýrské časy našeho high-endu, kdy jsme s kolegy v pražské hotelu Olšanka předváděli reproboxy nového českého výrobce na "krásném starém stroji" - analogovém receiveru Pioneer a lidé se do stánku za tím zvukem jen hrnuli.
Cituji: "Doug McLeod patří mezi málo posledních bluesových interpretů, kteří prošli školou opravdových mistrů. Ve světě blues je McLeod znám pro své skvělé nahrávky, jedinečné texty, výrazný zpěv, kytarovým mistrovstvím a nezapomenutelnými živými koncerty.
Rodák z amerického St.Luis se dnes řadí mezi to nejlepší, co nabízí světová bluesová scéna. Stejně tak, jako to dokazovali staří mistři, tak i Doug ohromuje upřímností a schopností vnímat svět kolem sebe a lidi, které potkává. "Jsem rád, když máte při poslechu mojí hudby pocit, že jsem vám otevřel soukromou poštu"... vtipně charakterizuje svou hudbu McLeod.
Nenapodobitelná a neortodoxní, silně rytmická hra na akustickou kytaru prozrazuje jeho hudební začátky na basovou kytaru a lásku k jazzu a elektrickému blues.
Kromě skvělé kytarové hry a zpěvu, obohacuje svá vystoupení vyprávěním neobyčejných příběhů. Většinou těch, které ho inspirovaly k psaní konkrétních písní."
Cituji: "Doug McLeod patří mezi málo posledních bluesových interpretů, kteří prošli školou opravdových mistrů. Ve světě blues je McLeod znám pro své skvělé nahrávky, jedinečné texty, výrazný zpěv, kytarovým mistrovstvím a nezapomenutelnými živými koncerty.
Rodák z amerického St.Luis se dnes řadí mezi to nejlepší, co nabízí světová bluesová scéna. Stejně tak, jako to dokazovali staří mistři, tak i Doug ohromuje upřímností a schopností vnímat svět kolem sebe a lidi, které potkává. "Jsem rád, když máte při poslechu mojí hudby pocit, že jsem vám otevřel soukromou poštu"... vtipně charakterizuje svou hudbu McLeod.
Nenapodobitelná a neortodoxní, silně rytmická hra na akustickou kytaru prozrazuje jeho hudební začátky na basovou kytaru a lásku k jazzu a elektrickému blues.
Kromě skvělé kytarové hry a zpěvu, obohacuje svá vystoupení vyprávěním neobyčejných příběhů. Většinou těch, které ho inspirovaly k psaní konkrétních písní."
Amadou & Mariam - Welcome to Mali (2008) Because Music
Nádhera!! Jedním slovem nádhera. Úvodní píseň se stala hitem a alba toho smíšeného dua z Mali jsou vždy velkou událostí.
Wiki: "Amadou & Mariam je hudební duo z Mali. Tvoří ho zpěvačka Mariam Doumbia (* 15. dubna 1958) a Amadou Bagayoko (* 24. října 1954). Jsou také známí také jako „slepý pár z Mali”. Poprvé se potkali v ústavu pro nevidomé, kde zjistili, že se oba zajímají o hudbu a mají stejný hudební vkus."
Cituji: "Manželský pár Amadou a Mariam pochází z majijské metropole Bamaka a už dlouhá léta patří k velkým hvězdám africké hudby a vůbec celé world music scény. Album Welcome To Mali je ale posouvá rovnou do hitparád. Daleko více než o world music jde totiž o čirý globální pop, který přitom nijak nepopírá své kořeny. ... Album, které nemá slabé místo, je naprosto eklekticky fungujícím organismem a podobně jako například Albarnův projekt Gorillaz zasahuje snad do všech oblastí současné pop music. Ostatně právě africká hudba je zrovna dnes jednou z nejžhavějších inspirací, zeptejte se na hype indie scéně v Los Angeles kapel jako Abe Vigoda nebo Crystal Antlers."
Wiki: "Amadou & Mariam je hudební duo z Mali. Tvoří ho zpěvačka Mariam Doumbia (* 15. dubna 1958) a Amadou Bagayoko (* 24. října 1954). Jsou také známí také jako „slepý pár z Mali”. Poprvé se potkali v ústavu pro nevidomé, kde zjistili, že se oba zajímají o hudbu a mají stejný hudební vkus."
Cituji: "Manželský pár Amadou a Mariam pochází z majijské metropole Bamaka a už dlouhá léta patří k velkým hvězdám africké hudby a vůbec celé world music scény. Album Welcome To Mali je ale posouvá rovnou do hitparád. Daleko více než o world music jde totiž o čirý globální pop, který přitom nijak nepopírá své kořeny. ... Album, které nemá slabé místo, je naprosto eklekticky fungujícím organismem a podobně jako například Albarnův projekt Gorillaz zasahuje snad do všech oblastí současné pop music. Ostatně právě africká hudba je zrovna dnes jednou z nejžhavějších inspirací, zeptejte se na hype indie scéně v Los Angeles kapel jako Abe Vigoda nebo Crystal Antlers."
Představil jsem v krátkosti čtyři alba, respektive čtyři interprety, zastupující naprosto různorodé proudy světové hudební scény. Všechny je ale spojuje fakt, že se jedná o hudebně, zvukově i interpretačně výborná díla. Pokud pro sebe čas od času hledáte nějaké další hudební horizonty, troufám si tato nabídnout jako zajímavý tip na poslechový zážitek.
Petr Püschel (22.6.2010)